Nevím, jak to chodí u vás, ale naše děti každou chvíli něco chtějí. S věkem jejich nároky rostou a pro nás je čím dál obtížnější (co si budem povídat, i po finanční stránce) plnit jim každé jejich přání. Snažím se tedy jejich ochotu prosit a žadonit směrovat na Pána. Když zase jednou přišla řeč na to, co všechno by chtěli a jejich představivost nebrala konce, tak jsem jim dala dobrou radu:-)
"Hele kluci, my vám všechno koupit nemůžeme, ale když chcete něco, co není v našich silách, zkuste to u Boha, ten má na víc."
A Míša to okomentoval:
"Hm, a nebo si to můžeme přát k vánocům."
Tož, i tak se dá.:-)

